Datum registrace: 25. 02. 2014
PetraPo
Sebekoučink
Váš cyklus již skončil. Pro pokračování v Sebekoučinku si založte nový cyklus.
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 2 h 15 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136744.62 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5687 h 57 min |
Přátelé
Stob skupiny
PetraPo
Jak psát blog?Plácám se to v tom plácám - reakce okolí
27. 04. 2014
Tak vám nějak nevím - od začátku svého hubnutí se potkávám s různými reakcemi okolí. Když pominu komentáře a "pravdy" lidí, které jsem si už dávno zařadila do kategorie "nemusím, ale přežiju", začala jsem se nějak plácat v názorech a komentářích lidí mě nejbližších.
Syn - bez výhrady přijímá a fandí a je rád, že jsem začala řešit svoje zdravotní a pohybové problémy. Miluju ho za to a poté, co už se snad trochu vzdálil pubertě, tak i za to, že si nebere servítky a trefí do černého :-)) Jak jednou řekla H. Pawlowská:"Milující matka má ráda i spratka" - době rozjeté puberty syna jsem ji kolikrát dala za pravdu a tiše počítala do tisíce a čekal, až z toho vyroste :-)) A miluju ho i přesto, že mi občas vyluxuje lednici s mými pečlivě připravenými potravinami - alespoň se naučím improvizaci .-)). Z toho, co jsem napsala, vyplývá, že tady problém není a jsem tomu ráda :-)
Táta - trochu překvapil ... Zkrátka mám pocit, že od té doby, co jsem mu sdělila, že měním svůj životní styl a hubnu, to mám pořád na tapetě. Nechci se s ním hádat, přece jen už má svůj věk, navíc ho zas nevidím tak často, tak si s ním chci čas užít, ale zatímco dřív skoro nevolal, tak v poslední době volá téměř denně a s něčím peprným na jazyku - proč hubnu, že nemám dát na reklamy, že modelka už nebudu atd., přitom ještě před mým hubnutím, když jsme se bavili o mých problémech, tak jeho první slova vždycky byla:"Měla bys zhubnout"
Bývalá tchýně a švagrová - dopředu podotýkám, že jsem s tchýní ní vycházela v době manželství a i v době po rozvodu a nehodlám na tom nic měnit - za rozvod nemůže a stále je moje tchýně, i když právně už jaksi ne a navíc je to synova babička. Dokonce bych řekla, že se náš vztah po rozvodu ještě vylepšil ... je to neuvěřitelné, ale je to tak.
Dneska byli u nás na návštěvě a já se na celou rodinu docela těšila. Nijak jsem neventilovala, že hubnu, vařila jsem jako obvykle (tudíž ne zcela dietně a to co mají rádi), jediné, co bylo jaksi jinak, že jsem si místo přílohy vzala zeleninu a svačila jsem. A zeleninu jsem jim nevnucovala, ale jen nabídla v podobě salátu. Možná právě tohle byl spouštěcí moment stavidel, proč nehubnout :-(
No, abych to shrnula, byla jsem z návštěvy nakonec docela otrávená, vlastně jsme se ani nebavili o tom, jak jde život jako obvykle, ale spíš o tom, jak by hlavně u mě jít neměl ...
Máte podobné zkušenosti a co s tím děláte? Já vím, že to jsou malichernosti, ale mě ty z mého pohledu zbytečně se zhoršující vztahy docela drtí :-(
Syn - bez výhrady přijímá a fandí a je rád, že jsem začala řešit svoje zdravotní a pohybové problémy. Miluju ho za to a poté, co už se snad trochu vzdálil pubertě, tak i za to, že si nebere servítky a trefí do černého :-)) Jak jednou řekla H. Pawlowská:"Milující matka má ráda i spratka" - době rozjeté puberty syna jsem ji kolikrát dala za pravdu a tiše počítala do tisíce a čekal, až z toho vyroste :-)) A miluju ho i přesto, že mi občas vyluxuje lednici s mými pečlivě připravenými potravinami - alespoň se naučím improvizaci .-)). Z toho, co jsem napsala, vyplývá, že tady problém není a jsem tomu ráda :-)
Táta - trochu překvapil ... Zkrátka mám pocit, že od té doby, co jsem mu sdělila, že měním svůj životní styl a hubnu, to mám pořád na tapetě. Nechci se s ním hádat, přece jen už má svůj věk, navíc ho zas nevidím tak často, tak si s ním chci čas užít, ale zatímco dřív skoro nevolal, tak v poslední době volá téměř denně a s něčím peprným na jazyku - proč hubnu, že nemám dát na reklamy, že modelka už nebudu atd., přitom ještě před mým hubnutím, když jsme se bavili o mých problémech, tak jeho první slova vždycky byla:"Měla bys zhubnout"
Bývalá tchýně a švagrová - dopředu podotýkám, že jsem s tchýní ní vycházela v době manželství a i v době po rozvodu a nehodlám na tom nic měnit - za rozvod nemůže a stále je moje tchýně, i když právně už jaksi ne a navíc je to synova babička. Dokonce bych řekla, že se náš vztah po rozvodu ještě vylepšil ... je to neuvěřitelné, ale je to tak.
Dneska byli u nás na návštěvě a já se na celou rodinu docela těšila. Nijak jsem neventilovala, že hubnu, vařila jsem jako obvykle (tudíž ne zcela dietně a to co mají rádi), jediné, co bylo jaksi jinak, že jsem si místo přílohy vzala zeleninu a svačila jsem. A zeleninu jsem jim nevnucovala, ale jen nabídla v podobě salátu. Možná právě tohle byl spouštěcí moment stavidel, proč nehubnout :-(
No, abych to shrnula, byla jsem z návštěvy nakonec docela otrávená, vlastně jsme se ani nebavili o tom, jak jde život jako obvykle, ale spíš o tom, jak by hlavně u mě jít neměl ...
Máte podobné zkušenosti a co s tím děláte? Já vím, že to jsou malichernosti, ale mě ty z mého pohledu zbytečně se zhoršující vztahy docela drtí :-(
Hodnocení (7 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
28. 04. 2014 18:03
Nemáš to teda jednoduchý. Já když jsem tady začínala hubnout, tak jsem to řekla jenom manželovi a dceři, se kterými obývám jednu lednici a vařím jim:-). Mám u nich ohromnou podporu a stále mě povzbuzují a chválí a motivují....:-). Ta zbylá část rodiny(syn, rodiče atd.) si časem všimla, že jsem menší a menší, ale žádné velké komentáře a rady se nekonaly :-))). Ale jinak se snažím,aby si toho nevšímali a tím pádem to nekomentovali. Na návštěvách a oslavách se chovám tak, že si toho opravdu nevsimnou. Vezmu si na co mám chuť, ale malinko, něco třeba nenápadně odložím, odmítnu, že si vezmu později a už na to nedojde.. ..Já se totiž o mém hubnutí nerada bavím, beru to jako svoji intimní záležitost a žádné zasvěcené rady taky nepotřebuji. Na to tady mám přeci vás :-). Tak se drž a nenech si zkazit náladu nějakými řečmi, tvůj životní styl je jen tvoje věc!!!
28. 04. 2014 17:47
Téda, to je moc zajímavé téma. Chápu tě a taky by mi šly rádoby dobré rady na téma "hubnutí" krkem. Vlastně jsem si až teď uvědomila, že u mně to v široké rodině nikdo neřeší a to je fakt nejlepší. Nechtěla bych upřimně slyšet ani pochvaly za to, jak jsem zhubla. Víc mi vyhovuje, když to prostě není žádné téma. Život je přece o jiných věcech. Tak se drž a statečně odolávej, ono je to jednou přejde :-)
28. 04. 2014 10:29
Umíš hezky psát. Já naštěstí takové problémy nemám, všichni hodně blízcí ((moc jich nemám) mi fandí, jen se "bojí", že kila zase naberu jako už vícekrát dříve. Když máme v rodině nějakou oslavu nebo oběd, tak si nechávám rezervu na dobroty, abych aspoň kousek snědla s nimi, naštěstí mě nikdo nic nenutí. Po pravdě musím napsat, že i já jsem dříve měla na stravování jiný názor a "divila" se jak jiní jedí. Dnes již nikoho do ničeho - hlavně jídla - nenutím. Měj se hezky, jdi si za svým a prď na nějaké narážky. Oni nám zatím nerozumí!
28. 04. 2014 10:07
Hezky napsané i já to mám podobně, ale budu se držet svého, protože vím, že dělám pro sebe to nejlepší. Nejhorší je když přijdu na návštěvu a začnou mi vnucovat tohle a nebo aspon tamto.Problém je, že to dělá i moje máma říká tohle můžeš to je dietní a nechápe, že jsem třeba po svačině a nic nechci. Reakce okolí jsou prostě různé (někdo pochopí smysl jídlokoučinku hned a jsou lidi, který to prostě pochopit nechtěj, i kdy by potřebovali) . Doma je to v pohodě.
28. 04. 2014 09:53
Když jsem se rozhodla hubnout, radši jsem o tom nikomu neřekla, právě proto, abych se vyhnula podobným problémům (zdravě jsem jedla už tenkrát, jenom bez svačin, a oslavy beru jako hřešící dny - jím vše, jen méně, takže nikdo změnu nezaregistroval) ... jen mi bylo trochu divné a líto, že ani nekomentovali mojí vizuální proměnu (zhubla jsem za půl roku asi 20 kilo) ... no, to je život ... důležité je, aby se člověk sám cítil dobře ve svém těle.
Je super, že máš podporu svého syna, to je asi ze všeho nejdůležitější. A ostatní neřeš, ono to časem vyšumí. Důležité je aby ses Ty sama cítila dobře a byla se sebou spokojená :-)
Přeju, ať se Ti daří!
Je super, že máš podporu svého syna, to je asi ze všeho nejdůležitější. A ostatní neřeš, ono to časem vyšumí. Důležité je aby ses Ty sama cítila dobře a byla se sebou spokojená :-)
Přeju, ať se Ti daří!
28. 04. 2014 09:16
Nedělám s tím nic, je to moje rozhodnutí, za kterým si stojím a nikomu do toho nic není. Také jsem k svátku dostala 2 brokolice a kedlubny,...návštěva si přinesla zmrzlinu v krabici se slovy: "nevím, jestli by jsme tohle u Tebe našli" :-)...a všem nám bylo fajn, jasně že jsem ji měla v mrazáku ;-)
28. 04. 2014 08:24
No jo, je to všude stejný - ženský buď nic neříkají a tiše závidí , nebo když na mé zapisování přijde řeč, tak se dozvím, že oni by na takovéhle krávoviny neměly čas - na to nemám slov, zvlášť když dvě jsou v důchodu a jedna pracuje na zkrácený úvazek, žádné děti ani manžely,ale nemají čas - za to já když přijdu po jedenáctihodinové směně a ještě honem cvičím Jill a pak do deseti místo telky a gaučingu pobíhám po kuchyni a připravuju krabičky pro tři lidi / mí chlapi se ke mně přidali :-D / , tak toho času mám fůru, že ........A tím, že se ke mně přidal i manžel a syn, tak už jsme v jejich očích totálně šáhlí všichni, prostě už jsem je zkazila taky.....
28. 04. 2014 05:22
hele vezmi to pozitivně, horší než nevyžádaná dobrá rada je nevyžádaná dobrá pomoc ... :-) Prostě jim na Tobě záleží a chtějí aby jsi žila "správně" a Ty si děláš co chceš :-) to je přece fajn, mají Tě rádi, oni to "rozchodí". :-)
27. 04. 2014 21:48
Myslím, že to co jsi popsala prožije každý ale já to neřeším. Teď sice nemám nastavené žádné semaforky -měla jsem ke konci cyklu pocit, že je neberu zcela vážně a tak jsem se rozhodla pro krátkou dovolenou ale výsledek, mých 100 kostek másla zůstalo dole. A zůstal mi i pohyb a denně 20.000 kroků pro zdraví udělám. Pro Tebe přeci není důležité, jak se cítí v tomto směru Tvoji oponenti ale jak se cítíš Ty sama. Tak hodně štěstí. Tvoji blízcí si časem zvyknou a možná že i pochopí.
27. 04. 2014 21:43
Jo jo to znám, a nemusím chodit daleko;-) manžílek když jsem na začátku vytáhla hole tak jako co blbnu... atd.
A teď mne sám honí...Jdi se projít nepolevuj.
Dřív jsem chodila asi 3x týdně, a teď se hýbu každý den:-D
Nenech Petro rozhodit a užívej si zdavou stravu.:-D
A teď mne sám honí...Jdi se projít nepolevuj.
Dřív jsem chodila asi 3x týdně, a teď se hýbu každý den:-D
Nenech Petro rozhodit a užívej si zdavou stravu.:-D
27. 04. 2014 21:32
Neboj ja vazila pred rokem 155kg. Okoli me bralo jaka jsem.Jak jsem zacala hubnout a koupila si hole tak se mi smali kde mam lyze. Nikdo neveril ze to zvladnu. Smaly se nadale. Po 13.mesicich mam dole 40kg a smat se prestali. Pokud je to tvoje rozhodnuti tak se tomu venuj a drz se toho. Vse zvladnes a budes skvela a okoli bude koukat s otevrenou pusou
27. 04. 2014 21:30
Já už teď "rejpali" neřeším. Dříve by mi to vadilo, ale v mém věku je mi to tak nějak jedno. Mám pár dobrých známých a rodinu a ti mi fandí. Sice tchán si občas trochu rýpne, ale to nekomentuji. Vždyť to vše dělám pro sebe a to je nejdůležitější. Když jsem začala chodit na procházky tak sousedi koukali a měli k tomu připomínky. Tak jsem jim párkrát vtipně odpověděla a byl klid. Pak jsem vytáhla hůlky a zase koukali a vtipkovali kde mám lyže a pod. dnes už nikomu není divné co jím a že chodím s hůlkami nebo bez nich. Jezdím na kole ... Zvykli si a je klid. tak vydrž a bude lépe:-)))
27. 04. 2014 21:16
Já to mám ve svém okolí tak, že buď mě hrozně chválí, jak mi to sluší anebo dělají, že žádnou změnu nevidí - to hlavně ženský. Manžel to vyhodnotil jako závist. Ale já to neřeším a pochvaly si užívám,
PetraPo
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
A tajně doufám, že si moji milí příbuzní zvyknou a přestane to pro ně být téma k diskuzi :-)) ještě jednou díky moc všem!